Vánoční přání a PF 2012

Vánoční setkání galerie wwg.cz podruhé

Již podruhé jsem se účastnila vánočního setkání členů a partnerů virtuální galerie World WebPhoto Gallery provozované Jiřím Hellerem. Stejně jako loni i letos toto přátelské posezení proběhlo 24. listopadu 2011, tedy, jak jsem se teprve až na místě dozvěděla, v den narozenin „majitele“ wwg.cz. Stejně jako loni i letos proběhlo v oblíbeném podniku Jiřho Hellera a to kavárně Bresto ve Štěpánské ulici na Praze 1. A stejně jako loni i letos přijalo pozvání mnoho významných fotografů, kteří své fotografie vystavují právě ve zmíněné virtuální fotogalerii, kde ještě stále aktuální výstavou je moje výstava NA CESTÁCH DIGITÁLNĚ. A nebyl by to Jiří Heller, aby nás na začátek neoblažil svou hrou na didgeridoo, australský hudební nástroj kterému zcela propadl. Snad ještě více než fotografii :=) Všichni jsme také dostali drobný vánoční dáreček a ochutnali výborné víno. Jiří Heller není však pouze skvělým fotografem a hráčem na didgeridoo, ale i rozeným moderátorem. Ostatně i já jej „zneužila“ před dvěma a půl lety k moderování křtu mé knihy Švýcarsko – cestopis ve fotografii. Celý večer výborně vedl a z téměř každého přítomného vydoloval nějaké aktuální zajímavé zážitky.

Bylo velmi příjemné opět potkat známé tváře z branže a s mnohými prohodit alespoň pár slov. Mezi přítomnými byli například František Dostál, Jaroslav Kučera, Antonín Malý, Veronika Souralová, Dagmar Pavlíková, Jiří Tiller, Tereza z Davle, Gabriela Čapková, Dagmar Müller, Bohumil Eichler, Miloš Fic, Dana Kyndrová, Stanislav Pokorný, Kamil Rödringer a kolega z cestovatelské branže Pepa Středa... Takže za rok snad opět nashledanou.

6. aukce fotografií pro Leontinku

Loňské léto mne oslovil Jiří Heller, zda bych stejně jako on a mnozí další významní čeští fotografové nepřispěla do aukce fotografií pro nadaci Leontinka. Jak jsem se záhy dozvěděla, mottem činnosti Leontinky je „přinášet světlo dětem do života“. Nadace již několik let pomáhá dětem a studentům se zrakovým postižením tím, že rozděluje finanční prostředky a nefinanční dary prostřednictvím jednotlivých projektů, zaměřených na pomoc konkrétním institucím, ale i konkrétním osobám se zrakovým hendikepem. Přišlo mi to úžasně symbolické. Čím jiným jsme schopni vnímat fotografii než vlastníma očima? Samozřejmě jsem přispěla jak loni, tak i letos, kdy jsem do aukce věnovala fotografii, kterou jsem pro tuto příležitost nazvala „Čiré vody u Sun Islandu, Maledivy, 2004“. 6. aukce fotografií pro Leontinku proběhla 21. listopadu 2011 v hotelu Intercontinental Praha. Svá díla do této dražby věnovalo mnoho významných českých fotografů – Jan Saudek, Sára Saudková, Robert Vano, František Dostál, Antonín Malý, Zdeněk Thoma, Jindřich Štreit, Jiří Heller a mnozí další. A stejně jako loni i letos slavila moje fotografie úspěch a vydražila se za téměř dvojnásobnou cenu než byla cena vyvolávací. „Čiré vody u Sun Islandu“ tak splnily své poslání a Nadaci Leontinka přeji mnoho rozzářených a vidoucích dětských očí.

Aukční katalog fotografií si můžete prohlédnout ZDE.

EGYPT - nová fotogalerie!

20. - 31. srpna 2011 jsem se poprvé v životě ocitla v kolébce civilizace, zemi tajemných pyramid, faraonských chrámů, respekt budících sfing, řeky řek, exotického Caira, pouštní vyprahlosti a všudypřítomné touhy po bakšišném :=) Objevila jsem se tam tak trochu neplánovaně, narychlo a jinak, než jsem poslední roky zvyklá cestovat - na cestovní kanceláří organizovaném poznávacím zájezdu. Moje svobodná vůle cestu naplánovat po svém, zastavovat tam, kde se mi zrovna líbí, trávit tam tolik času, kolik chci a dokumentovat zejména to, co mne baví nejvíce, tedy prostý život místních lidí, byla zcela podřízena předem danému itineráři poznávacího zájezdu. A ten byl zaměřen na kulturní krásy Egypta, tedy na jeho starobylé architektonické památky. Nutno podotknout, že na to, že jsme z necelých 12 dní první a poslední dva strávili v luxusním pětihvězdičkovém hotelu v oblasti Hurghady, jsme toho viděli a zažili opravdu požehnaně a to i díky mnoha fakultativním výletům. I když, pravda, permanentně ve stylu: „Zde máte 30 min, támhle 40 min, onde 20 min a tady jen 10 min“. Takže normální člověk to například v rozsáhlých chrámových komplexech ani nestihne proběhnout, natož objekt „okouknout“, rozmyslet záběry, vyhlédnout ty nejlepší a pustit se do focení. Inu, dělala jsem, co jsem mohla a hodnotit musíte vy.

A jak tedy mé cestování v Egyptě probíhalo? Hned druhý den jsem řídila čtyřkolku pouští do beduínské vesnice, kde jsem ji vyměnila za čtyřnohého dromedára, a poté zažila folklorní taneční večer s fascinujícím vystoupením malého derviše. Další den jsme už mířili do Káhiry, kde jsme nemohli vynechat Káhirské muzeum, jedno z nejvýznamnějších muzeí světa schraňujících například mumie faraonů nebo posmrtnou masku Tutanchamona. Samozřejmá byla i návštěva pyramid v Gíze, shlédnutí hrůzu a respekt nahánějící Sfingy, jakož i místních hrobek. Nezapomenu na ten fascinující pohled na staroegyptské skvosty na pozadí smogem pokrytého hlavního města. Fakultativně jsme si vymínili i návštěvu Sakkáry s vůbec první „oficiální“ pyramidou, tzv. Džoserovou stupňovitou pyramidou a také několika hrobkami. Následoval Dahšúr s první nestupňovitou pyramidou, tzv. Lomenou pyramidou. Ta prý vznikla tak, že v určitém okamžiku stavebních prací, se konstrukce pyramidy začala hroutit a tak její vršek museli dokončit s menším úhlem sklonu stěn. Holt ještě neměli zkušenosti se stavbami rovnostěnných pyramid.  V Dahšúru jsem také navštívila útroby Červené pyramidy, údajně druhé největší egyptské pyramidy hned po té Cheopsově. Samozřejmě focení zakázáno stejně, jako ve všech hrobkách. Ale za bakšišné vás hlídač, který má dozírat na to, aby uvnitř nikdo nefotil, ještě ohlídá, abyste při focení nebyli rušeni. :=) Shlédli jsme i nedaleký Memfis s kolosem Ramesse II. a v rychlosti jsme také stihli malý kousek centrální Káhiry kolem souku Chán al-Chalílí, místo dokonalé na pozorování a fotografování místního života, které jsme bohužel i kvůli ramadánu brali poklusem. A pak už následovala cesta nočním vlakem do Luxoru, kde jsme se hned za svítání ubytovali na pětihvězdičkové lodi Monica a vyrazili na obhlídku chrámů z nejcennějších – Karnackého a Luxorského. Ohromné sloupy ve Velké sloupové síni Amonova chrámu v Karnaku byly určitě jedním z toho nejpůsobivějšího, co jsem v Egyptě viděla. Večer jsem pak v touze aspoň na chvíli neorganizovaně zažít místní život „uprchla“ z lodi do Luxoru a zažila ďábelskou jízdu drožkou, hru „kdo s koho“, smlouvání, místní čajovnu, výbornou šíšu a čaj při typickém sledování velké obrazovky s nepřetržitou společností 15-letého Alího, mého „tohovečerního“ průvodce. Stálo to za to. :=) Druhý den jsem vstávala hned ráno po třetí a jela si splnit egyptský sen – let balónem při svítání nad oblastí Nilu a Hatšepsutina chrámu, který jsme pak dopoledne navštivili. Fotila jsem i Memnonovy kolosy či ukázku výroby alabastrových produktů. V překrásných barevnými reliéfy zdobených hrobkách v Údolí králů a Údolí královen však, bohužel, bylo zakázáno fotografovat. A následovala úžasná plavba naší luxusní lodí, na které jsme celkem strávili 4 noci, do Edfu. Zde jsme hned ráno nasedli na drožku a jeli si prohlédnout jeden z nejkrásnějších chrámů v Egyptě, Horův chrám, jehož snad každý centimetr je zdoben reliéfy či rytinami. Opět plavba po Nilu, sledování domorodého života na břehu i na vodě a pak podvečerní návštěva chrámu v Kóm Ombo, kde jsem v pobřežní tržnici vypilovala svou schopnost smlouvat k dokonalosti. Končila jsem na až desetině prodavačem vyřčené ceny. Asuán – naše cílová stanice na Nilu. Z malého balkonku našeho pokoje na lodi – nazývat tento luxusní pokoj kajutou by byla urážka - jsem pozorovala nádherně nasvícený kopec s tzv. Hrobkami Urozených na druhé straně Nilu. A také ladné feluky, jak brázdí životodárné vody řeky řek. Ačkoli za nemalý peníz, s policejním doprovodem, velmi brzkým vstáváním a tří a půl hodinovou cestou tam i zpět, nemohla jsem si odpustit návštěvu toho „v dosahu“ snad nejzajímavějšího – Velkého a Hathořina chrámu v Abú Simbel, památky zapsané v UNESCO a kvůli nemilosrdným vodám Velké přehrady, rozřezaného, vyzdviženého o cca 65 m výše, než byl původně postaven, a opět složeného. Monumentální sochy Ramesse II., což byl podle četnosti a velikosti svých soch asi nejnarcističtější faraon všech dob, jsou opravdu dech beroucí. V chrámech se bohužel – a to ani za bakšišné! - nemohlo fotit. Cestou zpět nás ještě dostala fata morgana a já ke své potěše zjistila, že jde i nafotit. Po návratu do Asuánu jsme ještě shlédli tzv. Nedokončený obelisk ve starověkém lomu, navštívili ostrov Aglikia, kam byl rovněž přesunut původně již přehradní vodou zatopený chrámový komplex ve Fílé a absolvovali plavbu felukou řízenou pravým núbijským lodivodem. :=) Poslední den na jihu Egypta jsme věnovali botanické zahradě na Kitchenerově ostrově a návštěvě núbijské vesnice, kde chovají jako domácí mazlíčky krokodýly a já si tu nakoupila úžasně vonící koření – kardamom, koriandr a kmín od núbijského sympaťáka, který po mnou vymíněné ceně již takový sympaťák nebyl. :=) Pak zpět na loď, balit a frrr zpátky do Hurghady, odpočinout si v hotelu „pro masňáky“. Chvílemi jsem si v tomto all inclusive hotelovém resortu připadala jak UFO v jiném světě. A poslední srpnovou noc hurá domů do Evropy.

A jak se tedy rodila FOTOGALERIE EGYPTA? Musím přiznat, že výběr fotografií do této fotogalerie pro mne byl utrpením. Vybrat z tisíců jedinečných a zajímavých snímků jen tři sta tak, aby daly co nejlepší, nejzajímavější a nejpestřejší obraz toho, co jsem navštívila, viděla, zažila, aby uspokojily příznivce kalendářově dokonalých, ale i syrově dokumentárních fotografií, byl téměř nadlidský úkol, který mi zabral dokonce několik týdnů. Můžete tak shlédnout snímky z téměř všech památek, které jsem navštívila, různorodé motivy a to i včetně těch dokumentárních, nabízejících pohledy na místní život. Fanatické příznivce technicky dokonalých fotografií však budu muset zklamat. Většinu tzv. dokumentárních fotografií, tedy snímků zachycujících život v ulicích egyptských měst či na březích Nilu, jsem nemohla pořizovat jinak, než při jízdě v autě či drožce nebo při plavbě na naší obytné lodi Monica, feluce či na člunu nebo také za letu balonem a často navíc při nedostatečném světle, což se podepsalo na ostrosti a někdy i další technické kvalitě některých snímků. Nicméně fotografičtí fajnšmekři právě o to více ocení autentičnost, atmosféru a jedinečnost zachycených okamžiků, jež právě takováto dokonalá nedokonalost podtrhuje a dává jim svébytné kouzlo. Každopádně snímků vhodných pro kalendářovou dokonalost a pestrost, ale i těch ideálních pro jedinečný dokumentární článek, mám více než dost a v tomto směru jsem schopná uspokojit všechny případné zájemce :=)

Věřím, že se vám fotogalerie bude líbit a samozřejmě se budu těšit na vaše případné komentáře. Snímky ode mne můžete licencovat či objednat k výzdobě do interiérů.

Ve fotogaleriích zemí mám značný skluz a podle svých časových možností je nyní plánuji doplňovat od těch nejaktuálnějších zážitků, tedy pozpátku. Těšit se tedy následně můžete na Turecko, Vatikán, Itálii – Řím, Řecko – Chíos, Řecko – Lesvos a dále budu rozšiřovat i další fotogalerie, zejména Maroko, Českou republiku a mnohé další.

Originální dárky plné nápadů k potěše Vašich firemních partnerů a klientů

Nastal podzim, čas horečného přemýšlení ve firmách nad tím, čím obdarovat ty, kteří nám pomáhají být úspěšní. Sáhnout po typizované nabídce reklamních společností, vybrat produkt, nechat natisknout logo a věnovat s tím, že nejsme jediní, kdo takovým dárkem obdaruje své partnery, klienty, zaměstnance...? Nebo vytvořit něco skutečně originálního, hodnotného a jedinečného, co obdarovaný od nikoho jiného nedostane? Já vám nabízím tu druhou variantu.

Klasickým a přesto originálním a jedinečným dárkem je jistě AUTORSKÝ KALENDÁŘ s kolekcí fotografií navrženou „na míru“ zadavateli. V minulosti jsem vytvořila několik zajímavých kalendářových kolecí pro velké nadnárodní firmy, spolupracovala i na designu kalendářů, které následně sklidily obrovské ocenění od obdarovaných. Podívat na tyto kolekce se můžete ZDE.

Poslední kalendářovou kolekcí, kterou jsem toto léto vytvořila, jsou soubory fotografií ukazujících krásy Švýcarska a České republiky pro renomovanou švýcarsko-českou společnost BIBUS s.r.o. nabízející produkty z oblasti mechatroniky, hydrauliky, pneumatiky, ekologie a Rapid Prototyping. Kolekci ŠVÝCARSKO si můžete prohlédnout ZDE, kolekci ČESKÁ REPUBLIKA ZDE. Vybrané snímky mohou korespondovat tak, jako v tomto případě, s původem vaší společnosti, ale také třeba s vaší nabídkou. Kalendáře ŽENA JAKO KVĚTINA (nástěnný a dva stolní ZDE a ZDE) další nadnárodní společnosti něžně symbolizovaly produkt určený pro starší ženy. Lze samozřejmě také vytvořit zajímavé téma pouze s ohledem na potěšení obdarovaného. Možností je nekonečně.

Dalším dárkem může být FOTOKNIHA z fotografií dokumentujících společné zážitky vás a vašich partnerů a klientů na různých akcích. Takový dárek jistě nesmírně potěší každého zúčastněného. Fotoknihu mohu zpracovat z vámi dodaných snímků nebo, pokud akce teprve budou probíhat, tyto nafotit a poté knihu třeba i s CD obsahujícím vybrané fotografie pro vás vytvořit.

Plánujete předvánoční akci? A již jste ji někdy oživili i něčím jiným než dobrým jídlem, pitím, dárkovými taškami a nějakým klasickým například hudebním či divadelním vystoupením? Dejte účastníkům prostor bavit se s obchodními přáteli, známými, ale třeba se i chvíli individuálně soustředit a kochat něčím zajímavým, co jim přinese i nové poznání a z čehož pak dojmy mohou sdílet s ostatními. Jak? V prostorách akce mohu instalovat zajímavou komorní VÝSTAVU FOTOGRAFIÍ doplněnou čtivými popisy. Mám připravenou výstavu DOTEKY CEST, 12 TVÁŘÍ ŠVÝCARSKA, KRÉTA ZNÁMÁ NEZNÁMÁ, dále jednoduché výstavy z Thajska, Srí Lanky a Malediv. Mohu vytvořit i výstavu na zakázku, dle vašeho přání.

Vaši akci, ať již doplněnou výstavou nebo ne, mohu oživit i POVÍDÁNÍM A PROMÍTÁNÍM FOTOGRAFIÍ O DANÉ ZEMI. Délku trvání takového příspěvku lze samozřejmě dohodnout.

Stále lze v omezeném množství koupit i mou knihu ŠVÝCARSKO – CESTOPIS VE FOTOGRAFII, která vyhrála mezinárodní soutěž TOURMAP 2010 v kategorii Cestopisy, doplnit ji vlastnoručním podpisem autorky a mít tak další nádherný dárek.

Možností na zajímavé a originální dárky je mnoho. Proto mne neváhejte kontaktovat ať již máte jakýkoli nápad, návrh či dotaz. Těším se na spolupráci s vámi.

Více inspirace naleznete také v sekcích Nabídka služeb a Prodej produktů.

Rozhovor v časopise Voyage

"Pozrieme sa cez hľadáčik fotoaparátu okom slávnej českej fotografky Hanky Růžičkovej a keďže fotografovanie a cestovanie patrí k sebe, nahlidaneme do jej knihy o Švajčiarsku“... tak zní internetová upoutávka časopisu Voyage na čtyřstránkový rozhovor, který se mnou vedla redaktorka Jana Budinská, jež mne v únoru oslovila na veletrhu Holiday World. Výsledek našeho setkání můžete nalézt v aktuálním květnovo – červnovém čísle exkluzivního slovenského dvouměsíčníku o trendech, možnostech cestování a stylu VOYAGE, o kterém mi paní Budínská prozradila, že byl vyhlášen jedním z deseti nejlepších časopisů svého zaměření na světě. A jeho velice elegantní design i zajímavý obsah tomu jen nasvědčují.

V rozhovoru se dotýkáme mých cestovatelských i fotografických začátků, zajímavých zážitků, úspěchů, projektu o Švýcarsku i mého vztahu k České a Slovenské republice.

Rozhovor si můžete přečíst ZDE.

Televizní pořad HANA RŮŽIČKOVÁ – ŠVÝCARSKO na www.youtube.com

13. dubna 2011 jsem vás zvala ke shlédnutí pořadu HANA RŮŽIČKOVÁ – ŠVÝCARSKO, který se mnou natočila společnosti SAT Plus s.r.o. pro televizní kanál HD+, na kterém jste jej mohli několikrát denně sledovat od 18. dubna do 1. května 2011. Tento můj cestovatelský příspěvek o zemi helvétského kříže již můžete shlédnout pod hlavičkou Travel Journalu na www.youtube.com, konkrétně ZDE. Budu ráda za vaše postřehy a komentáře vepsané k videu či zaslané mi na e-mail.

12 TVÁŘÍ ŠVÝCARSKA a TAJEMNÉ PERU v Brně

V pondělí 11. dubna 2011 večer jsem v Brně ve Vinné galerii v Lužánecké ulici zahájila již sedmé zveřejnění fotografické výstavy 12 TVÁŘÍ ŠVÝCARSKA. Celkem 48 fotografií i s podrobnými popisy zaplnilo syrově kamenné a poněkud vlhké stěny stylového prostoru … Snad zde vydrží bez újmy. A chvíli poté se pak začala zaplňovat i rezervovaná místa na sezení. Sešlo se tu na 30 návštěvníků a zájemců o Švýcarsko a dobré víno. A aby to nebyla jen tak obyčejná a rychlá vernisáž, připravila jsem si pro přítomné promítání fotografií s vyprávěním o hlavních krásách země helvétského kříže – pestré architektuře a nádherné přírodě – a to pod názvem KRÁSY ŠVÝCARSKA NA DLANI. Výstavu, přednášku i mne stručně uvedla majitelka podniku Martina Vicanová a pak už bylo slovo na mně. Na úvod jsem poděkovala partnerovi akce, cestovní kanceláři Quicktour, která pořádá zájezdy do mnoha destinací včetně Švýcarska a také pozvala návštěvníky k ochutnávce švýcarských sýrů, které sem pro tuto příležitost přivezla paní Barbara John. Mnohé přítomné omámila jejich výtečná chuť natolik, že si je zakoupili i domů. A stejně tak švýcarská vína… Prodalo se i pár kusů mé publikace ŠVÝCARSKO – CESTOPIS VE FOTOGRAFII, které jsem ještě "vymámila" od nakladatele a přivezla s sebou. A samozřejmě jsem ráda vyhověla žádostem o vepsání  věnování s podpisem :=)

Následující den, v úterý 12. dubna 2011, jsem v těchto úžasných prostorách pokračovala s cestovatelským programem. Tentokrát se týkal zcela jiné země i kontinentu. V příbězích i promítaných fotografiích jsem více jak dvě hodiny odhalovala před plnou vinárnou posluchačů TAJEMNÉ PERU a nejednou odpovídala i na zvídavé otázky. Jak to bylo s inckou říší? Které kultury tu po sobě zanechaly historické poklady? Jak náročné je putovat peruánskými Andami? Co je to Camino Inka? Kdo létá v prvnch ranních paprscích nad kaňonem Colca? Jaké tajemné příběhy jsem v Peru zažila? A jaké humorné záchodové? ... To vše a mnohem více jsem pozorně naslouchajícím návštěvníkům odkrývala ve svém vyprávění a snímcích. Ke shlédnutí i osahání jsem navíc přivezla i některé peruánské artefakty – svetr z alpačí vlny, hudební nástroj okarína, hrnek ve tvaru postavy s velkým penisem ve stylu močické kultury a mnohé další předměty.

Obě přednášky, pondělní i úterní, ocenili návštěvníci potleskem a mnozí mi předali své kontakty, abych jim mohla posílat pozvánky na další akce.

Výstavu 12 TVÁŘÍ ŠVÝCARSKA zde můžete shlédnout minimálně do 11. 5. 2011.